Jednou z nejběžnějších metod sledování rozvoje trhlin ve zděných i železobetonových stěnách je osazení sádrových terčů. Princip sledování je jednoduchý.
Křehký sádrový terčík umístěný příčně přes trhlinu a řádně kotvený ke zdivu po obou stranách trhliny se i při nepatrném pohybu trhliny přetrhne a v sádře vznikne vlasová trhlinka. Podle tvaru a velikosti trhlinky v čase lze usuzovat na to, jak rychle k pohybu dochází, v jakém směru se jednotlivé části stěny navzájem pohybují a následně usuzovat i na to, jak je to nebezpečné z hlediska statiky domu.
Pasivní trhliny
Pokud k přetržení sádrového terče nedojde, znamená to, že ve sledovaném období k žádnému dalšímu pohybu nedošlo. A pokud bylo sledované období dostatečně dlouhé, tak je to poměrně silný signál, že trhlina již není aktivní /jedná se o tzv. pasivní trhlinu/ a tudíž že je z hlediska statiky málo nebezpečná. Výskyt pasivních trhlin je spojen s poruchami, které proběhly v minulosti, ale příčina těchto poruch již pominula.
Aktivní trhliny
Naopak nebezpečné jsou aktivní trhliny, které signalizují stále probíhající poruchu. U takových je vždy třeba průběžné sledování a odborné posouzení jejich závažnosti. V následujících situacích je nutné okamžitě řešit havarijní stav odborných návrhem statického zajištění:
- celková šířka trhliny ve zdivu je již extrémní v řádu centimetrů a z prasklého sádrového terče lze jasně usuzovat, že porucha stále probíhá
- šířka trhliny ještě není alarmující a je v řádu několika milimetrů, avšak její rozvoj je velmi rychlý
Rychlé statické zajištění aktivních trhlin není nutné vždy, musí se ale jasně prokázat, že se nejedná o havarijní stav. V některých situacích je možné pomocí sádrových terčů monitorovat rozvoj trhliny, avšak lze-li po odhalení příčiny poruchy očekávat zastavení dalšího rozvoje, může být rozumné vyčkat, až příčina vzniku poruchy odezní a trhlinu posléze např. jen zainjektovat a povrchově vyspravit.
Osazení sádrových terčů na trhlinu ve stěně
Sádrové terče /sádrové destičky/ se instalují na zdravé zdivo zbavené omítky, očištěné od prachu a nesoudržných součástí a mimo mastná nebo nepřilnavá místa. Před aplikací sádry na zdivo je nutné zdivo zvlhčit, neboť je bezpodmínečně nutné, aby došlo k dokonalému přilnutí sádry k podkladu po obou stranách trhliny. Namíchá se hustá sádra a pomocí špachtle se nanese na zdivo v tloušťce cca 10mm a zhruba v obdélném tvaru o rozměru cca 80x150mm až 100x200mm. Delší rozměr terče situovat kolmo na trhlinu.
Do destičky se vyryje datum osazení a identifikační číslo destičky, pod kterým je hodnocena. Datum osazení a číslo destičky se zaznamená jako počáteční zápis v kontrolním protokolu. Uprostřed destičky je vhodné vyznačit rysku, která usnadní měření a vyhodnocování nových pohybů trhliny.
Postup osazení terčů:
- ve 2 až 4 místech zhruba rovnoměrně rozmístěných po délce trhliny vyznačit polohy budoucích terčíků
- v místě terčíku osekat omítku až na zdravou cihlu v ploše cca 20x20cm, místo zbavit prachu a nesoudržných částí
- připravit hustou sádru, navlhčit zdivo a špachtlí vymodelovat na zdivu sádrový terčík rozměru cca 80x160mm až 100x200mm, tloušťky cca 10mm
- do terčíku vyrýt datum osazení a identifikační číslo terče
- nafotit a provést prvotní záznam do kontrolního protokolu
Sledování trhlin pomocí sklíček
V exteriéru sádrové terče pod vlivem srážek poměrně rychle degradují a osvědčuje se proto osazování kontrolních obdélníkových sklíček rozměru cca 20x70mm tloušťky cca 1,0mm. Pravidla pro osazení sklíček jsou podobná jako u sádrových terčů s tím rozdílem, že sklíčka se k připravenému a suchému podkladu lepí pomocí epoxidového lepidla.
Pravidelná kontrola sádrových terčů
Terče je nutné v pravidelných intervalech kontrolovat. Pokud se v terči objeví vlasová trhlinka, změří se její šířka a zaznamená se datum a šířka do protokolu.
V případě, že dojde k uvolnění sádrové destičky od podkladu, nebo je destička poškozena tak, že již není možné další měření velikosti trhliny, musí být v její blízkosti osazena destička nová.
Sledované a zaznamenané výsledky je nutné průběžně vyhodnocovat a operativně řešit závažné situace. Protokol o měření pohybu trhlin je pak ideálním podkladem pro zpracování statického posudku s návrhem statického zajištění objektu, a to ať už bude probíhat samostatně, nebo v rámci celkové rekonstrukce objektu.
Typickým výstupem do kontrolního protokolu je fotografie terče nebo sklíčka s přiloženým poměrným měřítkem. Naměřené hodnoty je třeba analyzovat z hlediska míry ovlivnění teplotou, průběhu zatěžování, či stavební činnosti v blízkosti objektu. Výstupem měření je též zhodnocení statické závažnosti sledované poruchy.